Quentin Tarantino

Quentin Tarantino se narodil 27. března roku 1963 v americkém Knoxville. Jeho matka, Connie Tarantinová, byla poloviční indiánka a pracovala jako sociální pracovnice. Quentina porodila ve svých 16 letech, a proto ho brala spíš jako mladšího bratra. Quentinův otec byl jistý Tony Tarantino, který mladou Connie sbalil na to, že je herec. Sice pravda, herecké kurzy svého času navštěvoval, ale povoláním byl obchodní cestující a taky se tak choval. Jednoho dne se vydal na cestu a už se nevrátil. Ještě když je Quentin dvouletý, rodina se stěhuje do Los Angeles. Televizní seriály, komiksy, populární hudba, to vše jako malý hltal ve velkém a stále neměl dost. O nic jiného se nezajímal a tehdy už bylo téměř jasné, že tenhle člověk skončí u filmu. V Los Angeles začal navštěvovat školu herectví a přivydělával si jako vyhazovač v pornokině. Po skončení studia si dvaadvacetiletý Quentin našel práci v prestižní, dnes neexistující videopůjčovně Videoarchives na Manhattan Brach, kde se cítil jako ryba ve vodě. Quentin si pouští řadu scén několikrát, zpomaleně, pozpátku, studoval tvar scény, ale i střih, hudbu, svícení, hereckou práci, vedení dialogu - prostě všechno možné. Dokonce se ve své posedlosti vetřel jako novinář toužící po interview k režisérům a tahal z nich rozumy.


Roku 1987, s kamarády z videopůjčovny natáčí amatérský snímek "Narozeniny mého nejlepšího přítele", který však po vyvolání nedokáže sestříhat do konečné verze, takže snímek nikdy není zveřejněn.
Zanedlouho opouští videopůjčovnu a začíná redigovat scénáře pro Cineter, malou hollywoodskou produkční společnost. Ještě v roce 1987 začíná pracovat na svém prvním scénáři "Pravdivá romance" (později zrežíroval Tony Scott) - ten prodá až roku 1991 za 50 000 dolarů. O rok později pak pracuje na scénáři k filmu "Takoví normální zabijáci" (zrežíroval Oliver Stone), který posléze prodá také za malé peníze. O Tarantina scénáristu je veliký zájem, o Tarantina režiséra naopak takřka nulový.

Roku 1992 natáčí Tarantino vybrané scény se Stevem Buscemim jako panem Růžovým a se sebou samým v roli pana Bílého. Tyto scény pak Tarantino ukáže lidem od filmu k posouzení a udělá poměrně slušný dojem. Příběh několika gangsterů, kteří se po neúspěšném přepadení klenotnictví schovávají v prázdném skladišti a snaží se mezi sebou vypátrat práskače, je na svoji dobu natolik originální, že se do jeho financování nikomu nechce. Nakonec se našel producent Monte Hellman, který nakonec přivedl Tarantina k vytoužené režii. Film se dokonce podaří díky 1,5 milionu dolarů natočit na profesionální úrovni.

"Gauneři" mají mezi filmovými fanoušky obrovský úspěch, stávají se ihned po svém uvedení do kin kultovní záležitostí. Tarantino diváka vrhne po krátkém úvodu přímo do děje a tak je tomu i v Pulp Fictionu a staší mu výborní herci, smysl pro ostrý, šťavnatý dialog a najednou je z něho světově známý režisér. Velice brzy mu je nabídnuto režírování "Nebezpečné rychlosti", ale odmítá (film je později natočen v hlavních rolích s Dennisem Hopperem a Keanu Reevesem).

Tarantino se nikdy netajil tím, že v podstatě natáčí variace na jeho oblíbené filmy. Násilí je tolik přehnané a komiksově nadsazené, že má v člověku spíš vzbudit smích než zhnusení, čímž se Tarantino také netají. A pokud jde o morální hodnoty, tak si nelze nepovšimnout, že v záplavě pop kulturních odkazů, citací a cynických fórků je skryto poselství, že vždycky zlo bude potrestáno, ovšem Tarantino to vyjádřil trochu barvitějším, tehdy neznámým způsobem.

Nyní je Tarantinova pozice taková, že může natočit jakýkoliv film, jediná podmínka je, že se musí vejít do rozpočtu 10 milionů dolarů - Tarantino tuto podmínku beze zbytku plní, když se rozhodne natočit film "Pulp Fiction: Historky z podsvětí". Tento film oslnil porotu v Cannes roku 1993 natolik, že udělila filmu Zlatou palmu za nejlepší film. Repliky brilantně psaných postav zlidověly, soundtrack se stal klasikou. Tarantinovou metodou je to, že vezme již dobře známý motiv (boxer, který má prohrát zápas, zabijáci, kteří jdou pro šéfa udělat špinavou práci,...) a zobrazí jej v zcela novém světle.

Po dlouhé době, kdy Tarantino značně poklesl, protože nepřišel s žádným větším dílem, začal točit snímek Kill Bill. Tento film předcházely zvěsti pořádné krvavé podívané, sám Tarantino o něm prohlásil, že to bude nejlepší akční snímek všech dob. Nepochybně Kill Bill patří mezi výborné filmy, které určitě stojí za to zhlédnout.

Ve svých čtyřiceti letech je Quentin Tarantino natolik kultovní postavou, že už dnes se najde obrovská spousta fanoušků, kteří si z jeho filmů vybírají detaily a skládají si z nich portrét režisérovy osobnosti - tak se například ví, že stejný vztah jako k lidem má Tarantino i ke jménům: jakmile si nějaké oblíbí, používá ho stále. Floyda najdeme v "Pravdivé romanci" a v "Pulp Fiction" se tak jmenuje boxer, kterého zabije v ringu Butch. Vega je kromě postavy z "Pulp Fiction" jméno i "toho zkurvenýho psychopata", pana Světlého z "Gaunerů", Alabama je hlavní postava v "Pravdivé romanci" i bývalá postava pana Bílého v "Gaunerech" atd.

Tarantino založil produkční společnost A Band Apart, nazvanou podle Godardova kriminálního filmu nové vlny "Bande Part". S pomocí této firmy dováží do Spojených států výrazné hongkongské filmy.

Tarantino je v soukromí až fádně předvídatelný: nezajímá se téměř o nic jiného než o filmy. Když je netočí, dívá se na ně, mluví o nich, pouští je jiným. Kromě toho ve svém domě v Los Angeles shromažďuje staré školní kufříky na svačinu a stolní deskové hry. Bulvární tiskoviny si na něm příliš nesmlsnou. Skandály netropí, drogy nebere, kontroverzní prohlášení nedělá. Občas se sice v tisku objeví cosi o jeho milostném vztahu k režisérce Sofii Coppolové, ale nad tím většina lidí jen pokrčí rameny. Není to ani posedlý režisér se sklonem tyranizovat herce. Na place se chce především pobavit a svoje herce má rád jako málokdo. Když zjistil, že Uma Thurman otěhotněla, rozhodl se odložit natáčení Kill Bill o rok. Nedokázal si film bez ní představit.
O Tarantinově oddanosti hercům svědčí rovněž fakt, že společně s nimi před prací na Kill Billovi absolvoval náročný kurz bojových umění. Bylo mu jasné, že čím víc zkušeností v tomto směru pobere, tím lépe bude schopen vysvětlit, oč přesně mu jde.